Test sovětské termonukleární bomby (RDS-37)

22.listopadu 1955 se uskutečnil test první sovětské termonukleární bomby, která používala Teller-Ulamovu koncepci. Bomba o síle 1,6 megatuny byla svržena z bombardéru Tupolev Tu-16 (kapitán letadla F. P. Golovaško byl jmenován Hrdinou Sovětského svazu) nad testovací oblastí v Semipalatinsku. Šlo o první prakticky využitelnou vodíkovou bombu na světě, která se dala svrhnout z bombardéru. Exploze si vyžádala smrt několika lidí - například způsobila pád zemljanky, který zabil jednoho vojáka nebo smrt malé holčičky, která se nacházela v 65 kilometrů vzdáleném městě Kurčatov. Sovětský svaz již otestoval termonukleární bombu 12. srpna 1953. Tato bomba však byla založena na designu „Slojka“, který vynalezl Andrej Sacharov. Tento design kombinoval vrstvy uranu-238 a deuteridu lithného s přídavkem tritia. Test této bomby měl sílu 400 kilotun TNT a jmenoval se RDS-6s (na západě označovaný jako Joe-4). Nicméně maximální síla tohoto typu bomby je omezená, proto bylo rozhodnuto udělat bombu fungující na jiném, účinnějším principu. Design této nové bomby označil A. Sacharov jako „třetí myšlenku“, v podstatě se však jednalo o Teller-Ulamovu koncepci. USA otestovaly první bombu používající Teller-Ulamovu koncepci 1. listopadu 1952 jako test Ivy Mike. Nicméně, tato nesmírně velká a těžká bomba používala kryogenické deuterium, které bylo uloženo v „Dewarově“ nádobě, kterou bylo chlazeno (nemohla být svržena z bombardéru).