Systém sociálního kreditu v Číně

V roce 2014 čínská vláda oznámila zavedení národního kreditního systému, který byl kompletně spuštěn v září 2020. Lidé včetně zástupců firem jsou v něm hodnoceni na základě svého ekonomického a společenského chování. Kritici poukazují na jeho zneužitelnost, podle Číny je cílem větší důvěryhodnost lidí a ekonomických subjektů.

Kredit se upravuje na základě:

* dodržování legislativy (snížení v případě dopravních přestupků, jízdy na černo nebo kouření na zakázaných místech)

* ekonomického chování (úprava podle struktury nákupů a řádného placení účtů a daní)

* sociálního chování (úprava v závislosti od kreditu lidí, s nimiž občan komunikuje)

* způsobu využívání digitálních technologií (hraní počítačových her, čas strávený na sociálních sítích, sdílení nevhodného obsahu nebo šíření fake news).

Podle dostupných informací dosažené „skóre“ ovlivní míru sociálního zabezpečení daného obyvatele – dostupnost a podmínky úvěrů, hypoték či kreditních karet, kvalitu ubytování a turistických služeb, dostupnost jednotlivých způsobů dopravy nebo rychlost internetového připojení. Dále bude rozhodovat například o přístupu k lepšímu vzdělání nebo zaměstnání (manažerské pozice v státních podnicích nebo velkých bankách). Nízký kredit pak může způsobit i úplné zamezení přístupu lidí k některým službám - například podle zprávy úřadů ČLR ze začátku roku 2019 byl na základě sociálního kreditu 17,5 milionům lidí zakázán nákup letenek a 5,5 milionům nákup jízdenek na vlak, a to po dobu až jednoho roku.

Důvěryhodný byznys může obdržet různé odměny jako například zjednodušení administrativních procesů, optimalizace frekvence monitorování, větší příležitosti ve fiskální a projektové podpoře a nižší bankovní poplatky. Podobná pravidla se aplikují na nepoctivý byznys, který bude potrestán v různých úrovních podle závažnosti prohřešků. Navíc kreditní záznamy společnosti dopadnou i na osobní kreditní záznamy jednotlivců pracujících na pozicích seniorního managementu jako například zákonného zástupce, ředitele a finančně odpovědné osoby.

Podle mnoha kritiků představuje systém velké nebezpečí z hlediska svobody jednotlivce a společně s obrovským počtem bezpečnostních kamer v zemi (celkem 170 milionů, z nichž mnoho díky moderním softwarovým nástrojům dokáže účinně rozpoznávat obličeje, přičemž v horizontu tří let je plánováno přidání dalších 400 milionů kamer) vytvoří komplexní a mimořádně sofistikovaný systém masového dohledu s politickým přesahem. Pro vládnoucí komunistickou stranu je sociální kredit projektem sociálního inženýrství, jehož cílem je vytvořit poslušného, normalizovaného občana. Kritizováno je však používání nových technologií a práce s daty (big data) bez etických zábran. Stigmatizace občana může být opakovaný trest za již potrestaný přestupek či zločin a tím se stává velmi nebezpečnou. Podle některých názorů může dojít ke zneužívání systému, postupnému rozvrstvení společnosti do několika úrovní a případnému rozvoji korupce. Dalším důsledkem může být zvyšování sociální izolace nízce hodnocených občanů v důsledku omezování kontaktů na sociálních sítích ze strany uživatelů s lepším kreditem (preventivně v zájmu vyhnutí se snížení vlastního hodnocení), případně i osobního kontaktu kvůli prakticky všudypřítomnému kamerovému systému.