Setkání s medvědem #80

Slovensko: Fotograf napadený medvědem v Tatrách.

„Západní Tatry - 24 června, 2022 - Kamenitá dolina. V šest hodin ráno stoupám do Pyšného sedla. Už po cestě si všímám pobytových znaků medvědů, stop i značkovacích stromů. Potkávám skupinku lidí, se kterými se dávám do řeči a zapisuji si telefonní číslo, že kdybych někde viděl medvěda, abych dal vědět. Říkám si, že OK, to je rozumné a pokračuji dál. Cestou obdivuji krásu zdejší přírody, protože jsem zde poprvé. Už jsem skoro nahoře v sedle, tak si říkám, že se najím napiju a uvidím jak dál. Na kopci vidím stádo kamzíků. Kolem mě prochází jiná skupinka čtyř turistů a já vidím shora z polské strany přijíždět medvěda. Ještě si říkám, jaké by to bylo skvělé ho nafilmovat v tak krásném horském prostředí. A přesto bylo. Ještě se pokouším zavolat tak, jak jsem slíbil skupince, se kterou jsem už ztratil zrakový kontakt. No neúspěšně, není zde signál. Filmuji medvěda, jak se pase vedle potůčku už dobrých 20 minut ale je stále blíž a dokonce mě i spatřil ale klidně pokračoval dál. Když už je ode mě cca 50 metrů, tak se postavím a snažím se přesunout dál, aby mi nevešel do cesty. Tehdy mě zaregistroval a já si říkám, že ho ještě natočím, jak odbíhá pryč, ale všechno bylo jinak. Nedal se na ústup, ale rozjíždí se směrem ke mně. Zatím jsem byl relativně v klidu, vždyť mám sprej si myslím ai ho použiji. A také jsem ho použil. Medvěd útočí a dostává přímý zásah sprejem pokud to jen jde. Sprej je, ale vystříkaný a zdá se, že nepomohl, nevydám ani hlásek. Dávám se na útěk. Po pěti krocích zakopávám a padám na zem. To už mě, ale zadrapnul za nohu, rychle se otáčím a snažím se ho nohama odkopávat. Jak útočí trhá na mně oblečení. Už ani neumím spočítat kolik kopů do hlavy dostal, ale stále není konec! Snažím se postavit a věřím, doufám, že sprej už po minutě musí účinkovat. Podařilo se mi postavit a běžím. No nohy mám neuvěřitelně těžké a po pár metrech znovu padám na zem. Znovu je při mně. To si už v podvědomí představuji, jak dopadl chlap z Poľany. Musím, Musím to vydržet! Útok trvá již dvě minuty. Nemám sil - lapám po dechu. Medvěd se mě snaží kousat a drápy mi způsobuje škrábance a kousance. Vytrhávám se mu, on krouží kolem mě a útočí. Kopu mu neustále do hlavy. Už ať to skončí! Ať to skončí! Nemám sil! Nevládnu... musím! Musím to vydržet! Zapírám se do svahu a kopnu z celé síly. Už ani nevím kolikrát ho zasahuji a on se odkulhal dolů a konečně se dává na ústup a odbíhá pryč. Trvalo to věčnost! Mám na sobě krev. Kontroluji se jestli nemám nějaké zranění. Ne nic mi není. Pár škrábanců a kousánců. Zřejmě byl poraněn i on. Zvracím. Lapám po dechu. Žiji. Ještě pár minut sedím, prodýchávám a přemýšlím o tom, že co se vlastně stalo. Prohlížím se kolem a se strachem jdu po kameru a batoh. Znovu zvracím. Sjíždím dolinou velmi obezřetně. Ani živé duše, jen nějaký lidové nahoře na kopci... Přemýšlím nad tím, co se vlastně stalo. Kontroluji kapsy jestli jsem něco neztratil a nacházím pojistku od spreje. Čili času bylo dost. Sprej absolutně nepomohl, i když medvěd dostal plnou dobře mířenou dávku... Přežil jsem to.“