Poslední minuty letu 593

23.března 1994, RUSKO: Záznam z černé skříňky (+ animace) z letounu Airbus A310 (tehdy stál sedmdesát milionů dolarů), který se zřítil asi 20 kilometrů východně od Meždurečensku v ruské Kemerovské oblasti. Všech 75 lidí na palubě zahynulo. K tragédii došlo hlavně kvůli tomu, že pilot nechal svého syna řídit letadlo.

Let číslo 593 ruské společnosti Aeroflot směřoval z moskevského letiště Šeremeťjevo na letiště Kai Tak v Hongkongu. Na palubě bylo 63 pasažérů (především asijští obchodníci), o které se staralo 12 členů posádky. V kokpitu byli velící pilot kapitán Danilov, zastupující pilot kapitán Jaroslav Kudrinskij a druhý pilot Igor Piskarev - všichni piloti 1.třídy. Ven z Moskvy letadlo vyvedl kapitán Danilov, pak řízení převzal Kudrinskij s prvním důstojníkem Piskarevem. Ti později přepnuli řízení na autopilota.

Nad Sibiří, kdy už většina cestujících spala, se další pilot Vladimir Makarov (letící jako cestující) rozhodl, že vezme svou neteř a synovce na návštěvu do kokpitu. Šlo o 12letou Janu a 16letého Eldara - děti pilota Kudrinského. Svou dceru posadil do pilotního sedadla a řekl ji, ať dá ruce na řídící páku, ale nesahá na žádná tlačítka, zvlášť na to červené - přepínač autopilota. Ten totiž v té chvíli ovládal letadlo a jeho dcera nemohla nijak ovlivnit let.

Pak Kudrinskij otočil tlačítkem volby kurzu. Tím se nevypnul autopilot, ale umožnilo to zatočit letadlem mírně doleva. Dcera si myslela, že letadlo řídí. Když vstala, Kudrinskij vrátil letadlo na nastavený kurz a první důstojník Piskarev vyslal místní řídící věži jejich polohu. Pak přišel na řadu bratr Eldar, který také zkusil otočit pákou a pohnout s letadlem. Řídící páka se však pohybovala ztuha. Když s ní manipulovala sestra, šlo to snadno. Eldar nemohl přimět letadlo k zatáčce, protože ho autopilot udržoval v kurzu a proto to zkusil s větší silou. Zaseknutou páku tlačil nadále doleva a při tom dosáhl částečného vyřazení autopilota (jeho odpojení od příčných kormidel). Bez zvukového signálu to indikovala pouze rozsvícená kontrolka, a tak si toho nikdo nevšiml. Jeho otec a další piloti si totiž mezitím povídali s Janou. Najednou se Eldar zeptal: "Proč to zatáčí?"

Airbus se začal pohybovat obloukem vpravo. To je obvyklé pro případ, kdy letadlo vstoupí do zóny poblíž letiště a musí z nějakého důvodu čekat na přistání. "My už jsme v okruhu, jako vyčkávací vzorec..." zní na nahrávce. Náklon překročil 45 stupňů a nastalé přetížení 4,8g bránilo kapitánovi dostat se zpět k řízení, které tak zůstávalo na jeho synovi. Najednou ze základní palubní obrazovky zmizely povelové ukazatele. Posádka teď neměla žádné informace o kurzu nebo směru. Došlo k úplnému odpojení autopilota (v záznamu to signalizuje zvuk alarmu). Následovalo klesání střemhlav rychlostí 3600 metrů za minutu - to způsobil bezpečnostní systém: letadlo ztrácelo rychlost, a tak automatika zvolila střemhlavé klesání, aby letoun opět rychlost nabral. Druhý pilot Piskarev dokázal otočit letadlo směrem vzhůru, ale pod příliš prudkým úhlem, což motory neutáhly. Airbus se pak spirálovitě řítil k zemi. V téhle chvíli se dostal kapitán zpět do svého křesla a spolu s pilotem soustředili všechny síly na to, aby vyvedli letoun ze smrtonosného pádu. Od země je však dělily jen stovky metrů, tedy pouhé sekundy. Nevěděli přesně, jaká je jejich výška, jak daleko jsou od země.

Vyšetřovatelé se domnívají, že Kudrinskij možná ani nevěděl, že autopilota lze v tomto typu letounu odpojit jen částečně. Ruští piloti byli totiž zvyklí, že autopilot je buď zapojen, anebo odpojen, přičemž odpojení oznámí zvukový signál. 

Největší šanci se zachránit piloti měli v případě, kdyby pustili řízení a nechali automatický bezpečnostní systém situaci zvládnout. Letadlo má zabudovaný mechanismus přežití, který mu nedovolí zastavit, ani při velmi nízké rychlosti.

Jana a Eldar byli po nehodě pohřbení na Mitinském hřbitově v Moskvě, kde kromě nich a jejich otce a strýce odpočívají i oběti Černobylské havárie.